Podpis dohody o spolupráci mezi obcemi Halže a Guteneck

Zámek v německé obci Guteneck hostil v pátek 30. 9. 2011 večer slavnost u příležitosti podpisu dohody o partnerství mezi obcemi Halže a Guteneck. Podpisem dohody vyvrcholilo více jak roční přátelství mezi obcemi u jehož zrodu stála těžko uvěřilelná náhoda. Vše začalo tím, že obec Halže se převzetím kostela od církve stala nejen majitelem této nemovitosti, ale též skříně plné starých zaprášených mešních rouch. Pracovnice MAS Český les s o tom jednou zmínila své německé kolegyni a ta zase znala hraběte Beissela, který je vášnivým sběratelem těchto oděvů. Slovo dalo slovo, roucha byla odborně vyčištěna a zrestaurována a dohromady s hrabětem a obcí Guteneck byla uspořádána výstava. Nakonec ale nezůstalo jen u ní. "Rozuměli jsme si, protože jsme zjistili, že jsme velmi podobní. Obě obce jsou stejně velké, existují v podobných ekonomických podmínkách, mají stejné školy, spolky. V Halži byl i zámek, ale ten bohužel v padesátých letech vyhořel a byl srovnán se zemí," uvedl ve své řeči starosta Čurka.

Slavnosti se zúčastnila řada významných hostů, za českou stranu to byl poslanec Václav Votava, který ve svém proslovu zavzpomínal na železnou oponu a srovnal tehdejší situaci v pohraničí s dnešními možnostmi a volností pohybu osob i zboží. Na závěr popřál oběma obcím, "aby podpis byl začátkem nové spolupráce nejen mezi představiteli obcí, ale aby se duch partnerství a přátelství přenesl do všech úrovní vašich komunit - do škol, spolků, mez jednotlivé občany."

Autobusem přijela početná delegace z Halže. A ti halžští občané, kteří se nemohli v pátek zúčastnit o nic nepřišli. Slavnostní akt podpisu se totiž 4. listopadu zopakuje v Halži.

Celý proslov poslance Václava Votavy:

Vážení poslanci zemského sněmu, vážený pane hrabě, vážená paní starostko a páni starostové, dámy a pánové, přátelé,

je mi nesmírnou ctí být zde s Vámi při příležitosti uzavření dohody o partnerství mezi obcí Guteneck a Halže. Každá takováto událost mě i po dvaceti letech od otevření hranic naplňuje úžasem a vděčností. Jednou z mála výhod mého věku je, že něco pamatuju. Pamatuju si, když hranici mezi námi tvořila neprostupná železná opona. Pamatuju si, když nás už několik kilometrů před hranicí kontrolovali pohraničníci, snad i pro podezření, že se chceme s košíkem hub vydat na západ. Pamatuju dobu, kdy takováto spolupráce a kontakty nebyly vůbec myslitelné. Nevěděli jsme nic o svých nejbližších sousedech za hranicí, jaká tam jsou města a vesnice, jací tam žijí lidé.

Dvacet let, to už je jedna generace. Generace mladých, pro které už je vyprávění pamětníků o ostnatém drátu těžko uvěřitelné. Generace, která dnes přejíždí hranice bez kontrol a dokonce i bez pasu. Generace, která ví, kde za hranicí nakoupit, kam si jet zalyžovat, kde se pobavit, která si zde může hledat i pracovní uplatnění nebo studovat. Generace, která si i v nejednom případě našla za hranicí životního partnera. I my starší už víme, že za těmi hlubokými lesy žijí lidé jako my, se stejnými radostmi i starostmi. Navazujeme spolupráci v kulturní a vzdělávací oblasti. Spolupracují podniky i různé spolky. Naplňuje mě radostí, že se věci vrací do těch správných kolejí.

Vážení přátelé,

přeji Vám, aby dnešní podpis byl začátkem nové spolupráce, nejen mezi Vašimi představiteli, ale hlavně aby se duch partnertství a přátelství přenesl do všech úrovní Vašich komunit - do škol, spolků, mezi jednotlivé občany. Aby další generace za 20 let mohla říci – hranice? Co je to hranice?

Hodně úspěchů při budování přátelství a přeshraniční spolupráce!